Po dokončení zřejmě posledního Švankmajerova filmu Hmyz, na němž jsme se oba podíleli, Adam Ol’ha jako kameraman dokumentární linky, Jan Daňhel jako střihač, jsme byli osloveni filmovým producentem Jaromírem Kallistou a surrealistou Janem Švankmajerem, abychom se skrze film pokusili zakonzervovat tvořivé procesy, kvasící v útrobách jejich filmové společnosti Athanor.
V Athanoru – alchymické peci spolu však soupeří tři principy. Tím třetím je před dvanácti lety zesnulá a zároveň vše prostupující Eva Švankmajerová. Tři principy, Rtuť – Síra a Sůl, která to celé drží pohromadě, aby to neexplodovalo. Producent a surrealista, jak to jde dohromady? Jsou to spojité nádoby? Dají se obsese, štítivosti, magické myšlení, hry, infantilismus, imaginace a nevědomí, něco tak bytostně tekutého a procesuálního vůbec prodat? Dá se proces tvorby nacenit a zpeněžit? Kde se vlastně bere, jaké je jeho zřídlo?
Zároveň jsme se trochu báli pověstné uzavřenosti Jana Švankmajera, který dříve sebeprezentaci důrazně odmítal. Byli jsme však překvapeni, že nás pustil i do značně intimních vrstev a laločnatých zákoutí.
Alchymie není pouhým zlatodějstvím, vždy jde zároveň i o proměnu mentální. Tak, jak se pročišťuje směs v alchymické peci – athanoru, proměňuje se i autor – alchymista. Jen tehdy, když je operatér autenticky přítomný, proměna může být zpřítomněna i divákovi. A tomuto procesu jsme byli s pokorou účastni a byli si od počátku vědomi toho, že náš film musí být z rodu filmů „imaginativních“.
Nechtěli jsme však nikterak kopírovat Švankmajerův rukopis, zvolili jsme spíše obsesivní model snímání než estetický. Přístup organický, asociativní a alchymický. Konceptuální úvahy a nápady jsme si zakázali. Byli jsme jen „na čekané“ a s tímto vědomím jsme se tak rádi nechali zlákat do magického světa k dobrodružné hře na obsesivně „parazitický film“.
Adam Ol’ha, Jan Daňhel