Natočený filmový materiál je sestříhán do dvou verzí. Jedné dlouhé, která je ryze dokumentární a druhé kratší distribuční. Film je pojat jako procházka objektem, ve kterém je kunstkamera instalována /zámek Horní Staňkov a bývalá sýpka tamtéž/. Nejde ale o kunsthistorický film v pravém slova smyslu, ale o nasnímání imaginativní, magické atmosféry této sbírky a prostředí, v kterém je umístěna. Zvuková stránka filmu je omezena jen na hudbu a ruchy. Navíc bych chtěl v divákovi vzbudit dojem, že nejde o „mrtvou“, uzavřenou sbírku, ale o prostor, ve kterém se normálně žije čili, že jde o „živou“ a užívanou skutečnost. /např. záběr na nedojedenou svačinu, ležící mezi artefakty, psí nebo kočičí misku na vodu, pohozenou košili, zuté boty, neustlanou postel atd./
Proč jsem chtěl tento film natočit? Historická zkušenost říká, že všechny kunstkomory, které byly do těchto dnů vytvořeny, byly po smrti svých tvůrců rozkradeny a rozprodány, nebo zničeny / např. Rudolfova sbírka, a naposledy kunstkomora André Bretona/ Přitom zde jde o unikátní dokumenty stavu imaginace v té, které době. Oficiální muzea nemohou tyto sbírky nahradit, protože jim chybí osobní nasazení.
Uvědomil jsem si, že stejný osud v budoucnosti čeká bezpochyby i moji sbírku, a proto jsem se rozhodl stav imaginace této doby /zbytky magického světa/ aspoň touto cestou zdokumentovat.